Památník Bitvy o Most 1918

Na paměť stého výročí bojů o připojení Mostu k ČSR 27. a 28. 11. 1918. Čest památce všech padlých..

Nedaleko budovy Oblastního muzea a galerie v Mostě se nachází park. Málokdo ví, že v tomto parku naleznete i kus historie. Památník Bitvy o Most byl slavnostně odhalen 27. listopadu 2018 k stému výročí události a kromě zástupců města a muzea se jej zúčastní i iniciátor vytvoření památníku Miloslav Hrabák, který o bitvě o Most napsal knihu. Tuto knihu s názvem Boj o Most a Louku si nyní můžete zakoupit v Turistickém informačním centru.

Památník Bitvy o Most – umělecké ztvárnění

Autoři: Robert Vlasák a Jan Krtička

Památník ve formě reliéfu je vyroben z povětrnostně odolné oceli. Tvoří jej přes sebe vrstvené názvy města ve třech jazycích. Svrchu je to Most, pod ním německý Brüx a zcela vespod latinsky psaný Pons. Odráží tak historický vývoj pojmenování města a tím i hlavních předělů v jeho historii. Překrývání jednotlivých názvů, hraničící u spodních vrstev s nečitelností, odkaz na návaznost dějinných epoch dále rozvíjí. Přes zásadní zvraty v dějinách zůstávají historické vrstvy propojené, vzájemně na sobě závislé. Uvedená skutečnost platí i v případě Mostu, který ve své historii několikrát kompletně vyhořel či byl jinak zpustošen, až nakonec v důsledku těžby uhlí zmizel úplně.

Ačkoliv po vizuální stránce pracuje památník především s použitým materiálem, celková kompozice nabízí zřejmý symbolický výklad. Dílo neokázale připomíná polozapomenuté události, jež se v Mostě odehrály před sto lety. Z pohledu vývoje města se však jednalo o jeden z největších zvratů v jeho dějinách. Památník je připomínkou bitvy samotné i padlých obětí na obou stranách konfliktu. Formou zpracování („střídání jazyků“) též odkazuje na obměnu společnosti, dominantní kultury, obyvatelstva.

„Na paměť stého výročí bojů o připojení Mostu k ČSR 27. a 28. 11. 1918.
Čest památce všech padlých“

Památník Bitvy o Most – technické údaje

• Výška díla: 15 cm
• Šířka: 250 cm
• Hloubka: 87 cm
• Síla materiálu: 1,2 cm
• Hmotnost: cca 360 Kg

Pivovarský parčík

Zdánlivě jednoduché tvarové řešení památníku je postavené na symbolice provázanosti a neoddělitelnosti historických období i lidských osudů. Tuto symboliku reflektuje i umístění v kdysi hojně navštěvovaném městském parku, který se dnes nachází „na kraji města“.

Pivovarský park (též Resslovy sady či Sady Karolíny Světlé) stával mezi budovou střední průmyslové školy (dnešní Oblastní muzeum v Mostě) a pivovarem, jehož historie sahala až do středověku (zrušen 1973). Do parku bylo po II. světové válce umístěno pískovcové sousoší zobrazující dva rudoarmějce a hornickou rodinu. Sousoší bylo pak koncem 70. let 20. století v souvislosti s terénními úpravami východní části Hněvína přemístěno k nedalekému objektu Státního oblastního archivu. (Jednalo se o svedení silnice, železniční a tramvajové tratě i toku řeky Bíliny do tzv. koridoru). Park postupně chátral, neboť se nově ocitl na periferii města. V souvislosti se stým výročím vzniku ČSR Rada města Mostu rozhodla o obnově parku a jeho zhodnocení prostřednictvím umístění památníku bitvy o Most.

Bitva o Most 1918

Po vyhlášení Československa v roce 1918 docházelo v částech nově vzniklého pohraničí k řadě konfliktů, které však jen omezeně nabývaly násilné podoby. K největším bojům mezi příslušníky menšin a českou státní mocí i majoritního obyvatelstva docházelo v místech, kde tyto menšiny tvořily de facto většinu: na jihu Slovenska (maďarská menšina), Těšínska (polská menšina) a právě v Mostě, který z převážné části představovalo německé obyvatelstvo.

K tzv. bitvě o Most došlo až po měsíci od vzniku republiky. Na vyhlášení ČSR dne 28. října 1918 reagovali hned o den později českoněmečtí poslanci ve Vídni vyhlášením autonomní provincie Deutschböhmen (Německé Čechy) jako jedné ze zemí budoucí spolkové republiky Německé Rakousko (vyhlášena 12. listopadu 1918). Území provincie se rozkládalo v oblasti západních, severozápadních a severních Čech a mělo vlastní vládu a sněm se sídlem v Liberci (pův. Teplicích). Členem této autonomní vlády byl jmenován i starosta Mostu Josef Herold.

Vývoj

Československý národní výbor provincii neuznával a požadoval její podřízení centrální moci nového státu. Mostečtí němečtí politici i obyvatelé však připojení k Československu většinou odmítali, a proto se československá politická reprezentace rozhodla koncem listopadu 1918 Most připojit silou, pomocí československého vojska. Zatímco později na jiných místech se města a obce provincie Deutschböhmen vzdávaly téměř bez boje, v Mostě došlo ve dnech 27. a 28. listopadu k ozbrojenému střetnutí obou stran. Tzv. bitva o Most probíhala formou boje od domu k domu a na jejím konci bylo ke třem desítkám mrtvých a raněných na obou stranách, zejména mezi civilním obyvatelstvem. Zvlášť zuřivý boj probíhal na I. a II. náměstí. Německá strana se vzdala před půlnocí 28. listopadu, kdy byla velká část města v moci československé domácí armády a českých dobrovolníků.

Začátkem prosince převzala kontrolu nad Mostem národnostně smíšená správní komise, jejíž hlavní úkol spočíval v zajištění plynulého zásobování obyvatelstva. Současně nahrazovala samosprávné orgány města Mostu. Její činnost trvala až do komunálních voleb v červnu roku 1919. Dne 14. prosince 1918 byl vojskem obsazen i Liberec, čímž skončily veškeré snahy o vytvoření autonomního území Deutschböhmen. Do konce prosince 1918 se podařilo československým jednotkám obsadit celé území historických českých zemí.

Vztahy Čechů a Němců na Mostecku

Český a německý živel se v oblasti Podkrušnohoří setkával již od středověku. Na starší („vnitřní“) kolonizaci slovansky mluvícími osídlenci z českého vnitrozemí navázala od poloviny 12. století kolonizace vnější. Tvořili ji osadníci ze Saska, Porýní či severního Německa a byla podporovaná hlavně pozdně přemyslovskými králi a vznikem velkých královských měst. V průběhu 15. a 16. století tak v Podkrušnohoří sousedila česky mluvící města jako Duchcov, Teplice či Žatec s městy německojazyčnými jako Kadaň, Most či Chomutov. Situace se však začala měnit v průběhu 17. století, kdy se podkrušnohorská oblast stala jazykově skoro čistě německou.

Velký vliv na germanizaci Podkrušnohoří měla i německá reformace. Z původně katolických bašt se města jako Most či Chomutov stávala městy s převahou reformačního obyvatelstva. Luterství si následně začalo hledat cestu i do českého venkovského prostředí, do té doby spíše utrakvistického (kališnického). Velký vliv na germanizaci měly i následky třicetileté války, ve které padla až 1/3 obyvatel českých zemí a po jejímž konci řada dalších musela odejít kvůli svému vyznání. V pozdějším období to byla také například změna obchodní orientace z centra Čech do německy mluvící podkrušnohorské oblasti. Příkladem může být město Žatec, až do třicetileté války jedno z nejdůležitějších měst v regionu.

Do roku 1848 se většina obyvatel regionu pokládala za Čechy (Böhme), tedy za německy mluvící obyvatele Čech. Vše se začalo měnit po roce 1848, kdy i v německy mluvících oblastech Českého království začaly v řadách liberálně orientovaného středostavovského obyvatelstva narůstat sympatie k myšlence „všeněmeckého či velkoněmeckého národa“. Tedy jednotného národa německého, jehož členy jsou všechny národy mluvící německy. Přes svoji hlasitost však tito „Velkoněmci“ tvořili jen malou část německy mluvícího obyvatelstva severozápadních Čech. Koncem 19. století však na Mostecko, Bílinsko a Ústecko začalo přicházet velké množství česky hovořícího obyvatelstva za prací ve vzmáhajícím se hnědouhelném průmyslu. Nové národnostní rozpory přivedly k všeněmecké myšlence další příznivce a na počátku 20. století již německy mluvící oblasti Čech patřily spolu s Vídní k politické baště tzv. Velkoněmců v Rakousku-Uhersku.