Judita Čerovská

Mosteckou rodačkou byla i zpěvačka taneční a populární hudby, úspěšná a obdivovaná zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, zpěvačka s vrozeným talentem, výbornou pěveckou technikou, podmanivým hlasem a výrazným osobitým projevem, Judita Čeřovská.

O životě

Byla zpěvačkou doma bohužel často opomíjenou, v zahraničí ovšem velmi žádanou.

Narodila se jako Judita Štěrbová v národnostně smíšené rodině. Její otec Emanuel Štěrba, národností Čech, byl zaměstnancem na dráze, matka Maria Hausmannová byla Němka z dobře situované měšťanské rodiny. Na své rodné město Čeřovská později vzpomínala takto: „Most je nádherné, bohaté město s mnoha kostely. Je zde první, druhé, třetí náměstí. Na prvním náměstí jsou trhy s hliněným nádobím, na druhém náměstí je velký výběr drůbeže, vajec, zeleniny, ovoce, kytek, tvarohu a másla, zdobeného otiskem z formy. Oči jsou tu zahlceny pestrostí a nos přesycen vůněmi.

Na třetím náměstí se prodávají látky, boty a oblečení. Je tu pan cukrář Lazák. K němu chodívám pro zákusky – ten už zná můj pravidelný nákup a já si vždycky odnáším bonbon nebo čokoládičku od cesty. … Most! Skvělé město! Celé své dětství s ním mám spojené. Chodila jsem do německé školky. Školní docházku jsem začala první třídou v krásné, veliké bílé škole Edvarda Beneše v Zahražanech. Ale pak najednou nastal konec. Nerozuměla jsem tomu všemu, co se kolem mne děje a bylo mi to strašně líto.

V roce 1938 Němci zabrali Sudety. Otec, jako Čech, se musel odstěhovat. Koupil domek v Řevnicích. Po nějaké době za ním odjela matka. Já jsem zůstala s babičkou v Mostě a sama jsem o víkendech navštěvovala rodiče. Chodila jsem do německé školy, na kterou bylo nutno udělat postupové zkoušky. Měla jsem ale štěstí. Naše třídní, paní učitelka Bőhmová, která byla zároveň učitelkou zpěvu, nade mnou držela ochrannou ruku. Díky svému hlasu a zpěvu jsem si ji získala. Od dvanácti let jsem chodila na hodiny klasického zpěvu, ale myšlenka stát se zpěvačkou mě nikdy nenapadla.“